Klíšťata představují v živočišné říši významnou skupinu přenašečů infekčních onemocnění. V evropském kontextu je dominantním vektorem klíště obecné (Ixodes ricinus), které je zodpovědné za přenos většiny klinicky relevantních nákaz u člověka v našem regionu. Klíšťata prokazatelně přenáší řadu virových, protozoálních a bakteriálních onemocnění. Tato onemocnění mají vzhledem ke geografickým podmínkám v České republice značný epidemiologický význam a dopad na morbiditu. K infekcím, které mají v našich podmínkách vysokou incidenci patří klíšťová encefalitida a Lymeská borelióza. Klíště je ale zodpovědné také za přenos tularémie, erlichiózy, babesiózy a rickettsiózy.

U většiny onemocnění přenášených klíšťaty lze využít sérologické vyšetření, které stanovuje přítomnost protilátek (IgM a IgG) v krvi. Tato metoda pomáhá odhalit probíhající nebo prodělanou infekci, a to i v případech, kdy onemocnění proběhlo zcela bez příznaků, např. klíšťová encefalitida. U tohoto onemocnění může přítomnost IgG protilátek ukazovat jak na prodělanou infekci, tak i na ochranu získanou očkováním.

Vyšetření protilátek tak může posloužit nejen k diagnostice onemocnění, ale také k ověření postvakcinační imunity. Naše laboratoř nabízí pro lékaře, tak pro i samoplátce možnost, nechat si vyšetřit protilátky proti níže uvedeným infekcím přenášené klíšťaty.

Klíšťata: charakteristika přenašeče

Klíště obecné je nejrozšířenějším druhem klíštěte v ČR. Patří mezi ektoparazity sající krev savců, ptáků i plazů. Klíště má nepřímý vývoj, který probíhá přes tři vývojová stádia – larvu, nymfu a imago a v každém stádiu potřebuje nasát krev hostitele. Krví se živý pouze samice, které krev potřebují pro zdárný vývoj svého potomstva, samec krev nesaje a brzy po kopulaci hyne. Celý cyklus vývoje klíštěte z larvy po dospělce trvá v našich podmínkách zhruba 3 roky. Klíšťata se nejčastěji vyskytují v listnatých a smíšených lesích, na loukách a křovinatých okrajích cest. Aktivita klíšťat vrcholí od jara do podzimu (duben–říjen). Při sání může přenášet řadu bakteriálních, virových i parazitárních onemocnění. Infekci jsou schopni přenášet nejenom dospělci, ale i larvy a nymfy, které vzhledem ke své velikosti mohou být velmi často na kůži člověka přehlédnuty. Člověk se obvykle nakazí po přisátí infikovaného klíštěte nebo jeho vývojového stádia jako náhodný článek jeho životního cyklu.

1. Klíšťová encefalitida (KE)

• • Původce: virus klíšťové encefalitidy (čeleď Flaviviridae, rod Flavivirus).
  • Přenos: především přisátím infikovaného klíštěte, méně často požitím nepasterizovaného mléka (kozy, ovce).
  • Inkubační doba: 7-14 dní.
  • Průběh: dvoufázový – 1. fáze chřipkové příznaky (zvýšená teplota, horečka, bolesti svalů, kloubů, únava, malátnost, nechutenství, nevolnost) po přechodném zlepšení nastává 2. fáze s postižením centrální nervové soustavy (meningitida, encefalitida).
  • Diagnostika: sérologie (ELISA IgM, IgG), PCR v časných fázích.
  • Terapie: symptomatická (neexistuje kauzální antivirová léčba).
  • Prevence: očkování, ochrana proti klíšťatům (repelenty, vhodné oblečení).

2. Lymeská borelióza (LB)

• • Původce: bakterie Borrelia burgdorferi sensu lato (spirocheta).
  • Přenos: přisátím infikovaného klíštěte (riziko roste s dobou sání).
  • Inkubační doba: 3-30 dní.
  • Průběh:
    • I. stadium: migrující červená skvrna (erythema migrans), chřipkové příznaky.
    • II. stadium: neurologické, kardiální obtíže.
    • III. stadium: chronické kloubní a neurologické postižení.
  • Diagnostika: klinický obraz (erythema migrans), sérologie (ELISA a konfirmace Western blotem – IgM, IgG).
  • Terapie: antibiotika (doxycyklin, amoxicilin, ceftriaxon).
  • Prevence: rychlé odstranění klíštěte, ochrana proti přisátí (vakcína není dostupná).

3. Erlichióza (Anaplasmóza)

• • Původce: bakterie Anaplasma phagocytophilum (granulocytární ehrlichióza) nebo Ehrlichia chaffeensis (monocytární ehrlichióza).
  • Přenos: přisátím infikovaného klíštěte (v ČR hlavně anaplazmóza).
  • Inkubační doba: 5-14 dní.
  • Průběh: horečka, bolesti hlavy a svalů, únava, někdy vyrážka, zvýšené jaterní testy, cytopenie. Může být bezpříznaková nebo mírná, u imunokompromitovaných osob s těžkým průběhem.
  • Diagnostika: PCR (časná fáze), sérologie, krevní obraz (leukopenie a trombocytopenie).
  • Terapie: doxycyklin (u dětí a těhotných alternativy).
  • Prevence: obecná opatření proti klíšťatům.

4. Tularémie

• • Původce: Francisella tularensis (gramnegativní kokobacil).
  • Přenos: přisátím klíštěte, kontaktem s infikovanými zvířaty (zejména zajíci, hlodavci), kontaminovanou vodou či potravou, inhalací aerosolu.
  • Inkubační doba: 3-5 dní (může být až 14 dní).
  • Průběh:
    • Zevní formy:
      • ulceroglandulární – nejčastější forma (nehojící se léze, vřed v místě přisátí + zduření regionálních mízních uzlin) doprovázené horečkou, třesavkou, únavou.
      • glandulární – postižení uzliny bez zjevného místa inokulace, které však mohlo být i zhojeno.
      • okuloglandulární – branou vstupu infekce je spojivkový vak, obvykle postižena preaurikulární uzlina.
      • oroglandulární – alimentární přenos nebo aspirace s primární lézí na tonzile a postižením spádové krční uzliny.
    • Vnitřní formy:
      • plicní – aspirací kontaminovaného aerosolu – hilová lymfadenopatie nebo obraz multifokální pneumonie připomínající tuberkulózu.
      • břišní – tyfoidní – infekce alimentární cestou mezenteriální lymfadenopatie, klinický obraz připomíná břišní tyfus.
      • generalizovaná – lymfohematogenní rozsev s postižením orgánů, s lymfadenopatií, případně s jiným postiženým systémem, někdy exantém.
  • Diagnostika: sérologie, PCR, kultivace.
  • Terapie: aminoglykosidy (streptomycin, gentamycin), doxycyklin, ciprofloxacin.
  • Prevence: ochrana proti klíšťatům, používání ochranných pomůcek při manipulaci se zvěří.

5. Babesióza

• • Původce: prvoci rodu Babesia (B. microti, B. divergens). Prvok podobný plasmodiu, napadá erytrocyty, v nichž se množí.
  • Přenos: přisátím infikovaného klíštěte, vzácně transfúzí.
  • Inkubační doba: 1-4 týdny.
  • Průběh: od asymptomatického po malariformní horečky → horečka, zimnice, únava, bolesti svalů, u těžkých případů hemolytická anémie, tmavá moč. V ČR vzácné, u imunokompromitovaných osob s fatálním průběhem.
  • Diagnostika: průkaz parazitů v krevních nátěrech, sérologie, PCR.
  • Terapie: kombinace atovakton + azitromycin nebo klindamycin + chinin.
  • Prevence: ochrana proti přisátí klíštěte.

6. Rickettsióza

• • Původce: intracelulární bakterie rodu Rickettsia (obligátně intracelulární gramnegativní kokobacily). V Evropě se setkáváme především s Rickettsia helvetica a Rickettsia slovaca.
  • Přenos: přisátím infikovaného klíštěte, méně často infekci přenáší také vši, blechy nebo roztoči. V místě přisátí vzniká často drobný vřed a strup.
  • Inkubační doba: pohybuje se v rozmezí 5-14 dní podle konkrétního typu rickettsie.
  • Průběh: Typicky se objevuje tzv. eschar (černý strup v místě přisátí klíštěte, regionální lymfadenopatie a celkové příznaky (horečka, bolest hlavy, únava, svalové a kloubní bolesti). U některých forem se mohou objevit i exantémy. Onemocnění mívá většinou lehčí až středně těžký průběh, komplikace jsou vzácné (pneumonie, meningoencefalitida, myokarditida).
  • Diagnostika: klinický obraz, epidemiologická anamnéza, sérologické metody (protilátky proti Rickettsia), případně PCR. Nutná je včasnost, protože sérologický důkaz přichází až s odstupem.
  • Terapie: lékem volby je doxycyklin podávaný po dobu 7-10 dní. Alternativně makrolidy (pro děti a těhotné ženy) případně fluorochinolony. Důležité je časné zahájení terapie.
  • Prevence: ochrana proti přisátí klíštěte. Vakcína neexistuje.

Závěr:
Na území ČR představuje klíště obecné významného přenašeče závažných infekcí. Klíčovými preventivními opatřeními jsou očkování proti Klíšťové encefalitidě, rychlé a správné odstranění klíšťat a používání osobní ochrany při pobytu v přírodě.